Okem viditelná pokožka je pouze jednou z několika částí stavby kůže. Kožní soustavu tvoří tři vrstvy:
Epidermis (pokožka) je nejsvrchnější, viditelná vrstva kůže, lze se jí dotknout. Tvoří ji rohovatějící dlaždicový epitel, který ve svých spodních vrstvách neustále produkuje nové buňky. Ty se posouvají směrem k povrchu kůže a díky nim se kůže obnovuje. V epidermis ústí mazové a potní žlázy. Tato vrstva neobsahuje kapilární síť.
Dermis (škára) je pevná střední vrstva kůže, tvořená kolagenem a elastinem, pojivovými vlákny, které zajišťují její sílu a pružnost. Mají vysokou schopnost vázat vodu. Dermis je bohatá na krevní vlásečnice, nacházejí se v ní mazové a potní žlázy, které v ní vytvářejí tzv. hydrolipidický film, a jsou zde také uložena nervová zakončení a vlasové folikuly.
Subcutis (podkožní tkáň) obsahuje tukové buňky, uchovává energii, slouží jako „tlumič“ nárazů a izolace těla. Kromě tukových buněk, které shlukuje do tukových polštářků, subcutis obsahuje krevní cévy a speciální kolagenová vlákna, která drží pohromadě tukové buňky.
Stavbu kůže doplňují četné kožní deriváty, přídatné kožní orgány – vlasy, vousy, chlupy, nehty a již zmíněné potní a mazové žlázy.
Kůže slouží nejen jako ochranná bariéra mezi vnitřním prostředím těla a vnějším světem, ale také:
obsahuje receptory, které umožňují vnímat dotyk, bolest, tlak a teplotu a další smyslové podněty;
chrání tělo proti bakteriím a virům;
chrání tělo před mechanickými, chemickými a radiačními vlivy;
umožňuje udržovat stálou tělesnou teplotu, ochlazuje tělo potem a šetří teplo stahováním cévního systému v dermis;
slouží jako rezervoár pro tuky, vodu, minerály a vitamíny podílející se na metabolismu;
vylučuje vodu, soli, oxid uhličitý a dusíkaté odpadní látky;
má schopnost vstřebávat některé látky rozpustné v tucích.
Hojení kůže je komplexní biologický proces, který umožňuje tělu opravit poškozenou tkáň a obnovit její integritu. Dělí se do čtyř základních fází.
Inflamační (zánětlivá) fáze začíná bezprostředně po poranění, trvá u akutní rány zhruba 3 dny, jejím cílem je odstranit mrtvé buňky, patogeny a cizorodé látky z místa poranění. K tomuto účelu tělo aktivuje imunitní buňky. Zánětlivý proces je doprovázen klasickými příznaky zánětu: otokem, zarudnutím, zvýšenou teplotou v místě a bolestí. V této fázi se může objevit také zvýšené množství tekutiny odcházející z rány (tzv. exsudace), což je přirozenou součástí procesu hojení. V těchto případech je vhodné použití speciálního a absorpčního krytí.
Granulační (proliferační) fáze trvá 3 dny až 3 týdny, je charakterizována růstem nových tkání a obnovou poškozené kůže. V této fázi dochází k tvorbě nového kolagenu a extracelulárního matrixu, což jsou základní stavební kameny pro novou tkáň. Tvoří se nové krevní cévy, které zajišťují lepší přísun živin a kyslíku do oblasti rány. Tento proces je také doprovázen tvorbou nové epidermis (pokožky) přes nově vytvořenou tkáň. Udržení vlhkosti a prevence infekce vhodným krytím jsou v této fázi prioritou.
Epitelizační (diferenciační) je konečnou fází uzavírající proces hojení. Charakterizuje ji tvorba kožních buněk a epitelu, postupné uzavření rány a tvorba jizvy (PROLINK). Během této fáze dochází k pozvolnému zpevňování a zlepšování struktury nově vytvořené tkáně. Tato fáze zahrnuje také redukci velikosti jizvy a úpravu jejího estetického vzhledu. Konečným výsledkem fáze je tkáň, která co nejlépe nahrazuje původní kůži. I přesto však zůstane přibližně o 20 % slabší než neporušená kůže.
