Z hlediska patologie se nekrotické rány dělí na následující druhy:
nekróza prostá – postihuje kůži a svaly, zapříčiňují ji uzávěry přívodních tepen, není výrazná, ale může se stát předstupněm dalších druhů nekróz;
nekróza koagulační – nejběžnější typ, nastává, když dochází k nedostatečnému průtoku krve do tkání, nejčastěji se objevuje jako nekróza srdeční svaloviny při infarktu;
nekróza kolikvační – vzniká při poleptání gastrointestinálního traktu po požití alkálie, například při poleptání louhem;
nekróza fibroidní – jedná se o změny vazivové tkáně, postihuje cévní stěny;
nekróza tukové tkáně – rozpad tukové tkáně následkem radiace, operace nebo poranění, nejčastěji se týká slinivky břišní;
nekróza kostní tkáně – postihuje struktury kostní dřeně a kostní tkáň následkem ischemie, traumatu, ozařování či užívání některých léků.
Druhotně změněná nekróza, tedy odumřelá a následně změněná tkáň, vzniklá nejčastěji působením bakteriální infekce, se nazývá gangréna (neboli sněť).
Příznaky nekrózy se liší v závislosti na postižené oblasti a příčině problému, většinou je s nimi spojen vzestup sedimentace a tělesné teploty. Běžné příznaky zahrnují:
změny barvy kůže, které mohou zahrnovat zčervenání, zmodrání či zčernání;
bolest a otok v okolí postižené tkáně;
ztrátu funkce postižené oblasti, původně pevná tkáň se rozpadá a měkne;
výtok nebo nepříjemný zápach pocházející z nekrotické rány.
Nekróza je závažným stavem, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc.
Nekrotické procesy iniciuje celá řada příčin. Lze je rozdělit do skupin v závislosti na mechanismu, jakým k odumření buněk došlo. Mezi hlavní spouštěče nekrózy patří:
fyzikální příčiny – popáleniny, omrzliny, radiace nebo UV záření, elektrolýza, poranění, proleženiny;
chemické příčiny – působení chemikálií, otravy;
biologické příčiny – viry, bakterie, plísně, paraziti;
imunitní poruchy – autoimunitní onemocnění;
ischemie – snížení nebo úplné zastavení přítoku krve;
chirurgické zákroky – narušení kožní integrity, rozpad operační rány;
hormonální, metabolické a enzymatické vlivy.
Léčbu nekrózy je důležité zahájit co nejdříve, aby se minimalizovalo riziko komplikací. Volba léčebné metody závisí na rozsahu a umístění postižené tkáně, ale i na příčině, která k tomuto stavu vedla. Hlavními kroky v léčbě jsou:
chirurgické odstranění (debridement), při němž lze zasaženou oblast odstranit buď po částech (pouze nekrotickou tkáň), nebo kompletně (až na zdravou tkáň);
hydrochirurgie, která spočívá v čištění rány proudem sterilního tekutého média;
larvoterapie, moderní léčba pomocí larev, které se živí enzymaticky rozloženou avitální tkání;
enzymatický a autolytický debridement, velmi šetrné medicínské postupy, které netraumatizují ránu a nekrózu postupně změkčují a rozpouštějí.
Základní kroky v rámci léčby nekrotických ran:
odstranění nekrózy;
zpřístupnění a vyčištění spodiny rány;
udržování optimální vlhkosti rány;
předcházení infekci (pomocí antibiotik, speciálních mastí na nekrózy a sterilního krytí).
Při včasné diagnóze a léčbě je možné úplné uzdravení, zejména u menších ložisek nekrózy. V některých případech může nekróza vést k trvalému funkčnímu omezení postižené oblasti. Při rozsáhlé nekróze končetiny mohou lékaři přistoupit k provedení amputace, aby zabránili šíření infekce a zachránili pacientovi život. Nekróza životně důležitých orgánů může vést k jejich selhání a následně ke smrti.
Přečtěte si:
