Proleženiny se řadí mezi chronické rány s komplikovaným a velmi pomalým hojením. I přes adekvátní léčbu nemají tendenci se hojit. Typicky se objevují na místech s malou vrstvou tukové a svalové tkáně:
okolí krčních obratlů a lopatek,
křížové kosti,
sedací hrboly,
boky a hýždě,
patní kosti a kotníky,
lokty.
Lokalizace proleženin souvisí s polohou pacienta. Vyskytují se nejen u ležících, ale také u dlouhodobě sedících osob. Mohou se vytvořit překvapivě rychle, dokonce i během několika hodin. Až dvě třetiny všech dekubitů však vznikají během prvních dvou týdnů pacientovy nepohyblivosti.
Tip: Účinnou pomůckou snižující tlak na kritická místa je antidekubitní podložka. Dokáže lépe rozložit váhu pacienta a zlepšit cirkulaci krve v postižených oblastech.
Jak vypadají proleženiny? Jejich vzhled závisí na závažnosti poškození dané oblasti. Odborníci je rozdělují do čtyř základních stupňů.
Proleženiny 1. stupně vypadají jako červené skvrny, které se neliší od okolní pokožky. Postižené místo může být bolestivé, oteklé nebo mít odlišnou teplotu než okolní tkáň. Nebledne po zatlačení. V tomto stádiu je stav snadno vratný, například vhodnějším polohováním pacienta.
U proleženin 2. stupně dochází k částečné ztrátě kožního pokryvu. S rozvojem stavu vznikají puchýře naplněné tekutinou nebo mělké vředy s růžovočervenou spodinou připomínající odřeninu. Tkáň je výrazně bolestivá a začíná se rozvíjet zánětlivý proces.
Při vzniku proleženin 3. stupně nastává úplná ztráta kůže. V tkáni se vytvářejí hlubší krátery s viditelným žlutavým podkožním tukem. Kosti a šlachy ještě nejsou odhalené. V ráně se může objevovat tzv. podminování (dutiny pod okraji neporušené kůže) a sinusy (tunely, které vedou z hlavní rány hluboko do tkání), viditelný povlak nebo nekrotická tkáň.
Nejzávažnějším stádiem jsou proleženiny 4. stupně. Při nich dochází k úplné ztrátě podkožní tkáně. Rána dosahuje až ke kostem, šlachám nebo svalům. Vytvářejí se černé, nekrotické rány s krustou nebo žlutavým povlakem. Rány často mokvají, mají nepříjemný zápach. Může dojít až k zánětu kostní dřeně.
Léčba proleženin není jednoduchá. Vyžaduje včasný a komplexní přístup, který spočívá primárně v odstranění tlaku z postižené oblasti a v zajištění optimálních podmínek pro hojení.
U nižších stupňů postižení tkáně postačuje konzervativní léčba. Ta zahrnuje:
pravidelné polohování;
používání antidekubitních pomůcek (speciální matrace, podložky);
aplikaci masti na dekubity;
důkladnou hygienu;
zajištění dostatečného příjmu bílkovin, vitaminů a tekutin.
Pokud je kožní povrch již narušen, léčba se rozšiřuje o další kroky:
zamezení kontaktu kůže s potem, močí, stolicí;
ošetření zasažené pokožky vhodným krytím podporujícím vlhké hojení;
pravidelnou výměnu krytí.
V případě rozvoje infekce lékař nasadí antibiotickou léčbu. U komplikovaného hojení provede chirurgické vyčištění rány, při kterém odstraní odumřelou a nekrotickou tkáň bránící regeneraci.
Nejúčinnější ochranou pacientů před vznikem a rozvojem ran je prevence. Zahrnuje:
pravidelné změny polohy,
aktivní pohyb dle možností pacienta,
používání antidekubitních podložek,
udržování pokožky čisté a suché,
vyvážené stravování s dostatečným příjmem tekutin,
průběžnou kontrolu rizikových míst a včasné rozpoznání prvních příznaků.
Tip: Pro péči o oblasti těla náchylné k tvorbě dekubitů můžete využít také speciální masti nebo krémy na proleženiny, které podporují odolnost pokožky. Vhodný přípravek vám doporučí lékař podle stupně ohrožení pokožky.
Objevíte-li první příznaky proleženin, zejména neustupující zarudnutí pokožky, obraťte se na lékaře. Jedině včasným zásahem můžete zabránit progresu dekubitů do závažnějších stádií.
Přečtěte si také:
